Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maďarský ohař krátkosrstý ATOS a kříženec DARP

 

DARPObrazek

Jsem cca pětiletý kříženec, kterého si vzal páníček z útulku v Ústí nad Labem. A když se ho zeptáte co jsem za rasu, odpoví: Irský jazztriever:-)

Jméno mi vymyslel taky páníček a znamená to DARovaný Pes. Komu a kdy jsem byl darovaný, na to se mě neptejte. Dnes jsem každopádně tady s páníčkem, paničkou a bráchou Atosem.

No jako každý pejsek mám své nálady, ale i přesto mě mají páníčci moc rádi. Jsem osobnost a někdy pěkně paličatý. Umím ale jednu věc, kterou mi každý závidí. Když mi páníček dá přes nos šunku a řekne nesmíš, čekej, tak já poslušně čekám (v duchu mu sice nadávám a říkám si: tak dělej už řekni to kouzelné slůvko VEM) a odolám pokušení tu dobrotu sníst. Za tu páníčkovu pochvalu mi to fakt stojí.

Jednoho krásného dne se páníček s paničkou rozhodli, že mi pořídí brášku, abych si měl s kým hrát. Prý jsme se jim zdál smutný a dostatečně nevybouřený. Naložili mě do auta a už se jelo. Přijeli jsme k lidem, kde se to hemžilo samýma rezavcema a všichni se přede mnou schovávali, to jsem fakt nechápal proč. Nakonec si panička jednoho rezavce vybrala a jelo se domů. No řeknu Vám, že jsem na něj pěkně žárlil a trvalo mi měsíc než jsem bráchu přijal. Teď jsem moc rád, že ho mám a můžem tropit všelijaké vylomeniny. No a co si budem povídat, jak se páníčci snaží vychovávat bráchu, mám od poslušnosti chvíli pokoj.

 

ATOSObrazek z BENEDSKÝCH LESŮ

Jsem maďarský ohař krátkosrstý (vizsla). Narodil jsem se 4. 4. 2007 mamce Boně ze Supího koše od manželů Dlauhoweských a taťkovi Sharmarkaschovi Kisasszonovi Nickovi od manželů Štěpanovských

Krátce po mých dvouměsíčních narozeninách čichám čichám cizí člověčinu. Na zahradě najednou stály dvě člověčí osoby a jedna psí. Společně s bráškama jsme se utíkali schovat k mamce a čekali co bude dál. Naše panička nám otevřela kotec a my se konečně mohli jít podívat kdo to přijel. Ani nevím jak rychle se to semlelo a už jsem se vezl do jiného domova autem. Celou cestu jsem prospal nové paničce na klíně a musím říct, že jsem vzorňák, protože jsme ani jednou nezabrečel stesky po mé psí mámě (bylo to asi tím, že jsem mohl v začátku spát s paničkou v ložnici a ta se o mě i s páníčkem moc hezky starala). Vždycky když mě vypustili ven, čekal tu na mě nový brácha. Ten měl ale delší chlupy než já a ze začátku jsem se mu vůbec nelíbil. No a já si chtěl tolik hrát. Naštěstí se brácha Darp brzy umoudřil a teď se od sebe ani nehneme.

Postupem času, když jsem se otrkal a mohl zůstávat s bráchou venku, postavil nám páníček novou zateplenou boudu, abychom se do ní vešli oba. Moc se mi ale nelíbilo, když nás páníčci nechávali venku samotné a odjeli bez nás. Řekl jsem si: já to takhle nenechám!!! a připravil jim vždy nějaký dáreček na přivítanou. Největším mým veledílem byly roztahaný a rozkousaný krabice po celém dvoře+dva obrovský pytle s odpadky a říkám vám, kdyby bývali nepřijeli, vesele bych pokračoval dál. Myslím, že to ale i tak stačilo, vypadali jako dva soptíci:-), jen jsem nechápal proč se na mě tolik zlobili!!!

Teď už jsem vychovanější a sem tam si jen vyhrabu nějakou tu díru na zahrádce. Musím se totiž hodně učit. To je samý k noze, down, sedni, aport až jde z toho hlava kolem. Občas se mi moc nechce a to je pak panička pěkně naštvaná. Ale když poslouchám má velkou radost a občas mi dá i nějakou dobrotu.

Tak nám kamarádi držte oběma pěsti, ať z nás páníčci mají jen samou radost a moc je nezlobíme.

 

Váš Darp a Atos